www.tomashora.cz

T478.1 „Zamračená“ – můj první lept

K vyzkoušení postavení vagónku či lokomotivy z leptu mě motivovali články na webu mojett.cz. Díky výbornému popisu a rozsáhlé fotodokumentaci není pochyb o tom, že to zase tak jiné modelaření není, a že potřebné vybavení stojí několik stovek korun. Jako učební model jsem si vybral Zamračenou od Hekttora. Určitě by se našli modely jednodušší, s menším počtem detailů, ale právě proto, že to měl být model zkušební a učební, který měl sloužit především k osvojení techniky pájení, jsem zvolil model u kterého se budu moci co nejvíce naučit. Tento článek doporučuji především těm, kteří by si něco podobného rádi také zkusili, ale zatím nemají odvahu.

zamracena_01_05 Základní výbavu potřebnou k pájení jsem si pořídil v Brněnském GM Electronic - pokud nemáte podobnou prodejnu ve svém dosahu, může být pro Vás dobrou zprávou, že zboží i zasílají. Další dobrou zprávou je, že základní vybavení stojí opravdu jen několik set korun. Nejdůležitějším nákupem byl nákup elektropájky, koupil jsem jednoduchý model za cca 170,- Kč, plus držák za cca. 100,- Kč. zamracena_01_01 Elektropájka má výkon 80 watů, což se ukázalo jako zbytečně moc, určitě si koupím ještě jednu slabší o výkonu cca. 40-50 watů, s drobnějším hrotem. Vyšší výkon elektropájky ovšem není na závadu, dokonce pokud nemáte plynový hořák jako já, můžete využít pájku k vyplnění nádrže cínem, vyšší výkon pájky udrží v tekutém stavu i poměrně velkou hmotu cínu. Celkově jsem v GM Elektronik nechal cca 500,- Kč, koupil jsem ještě neutrální pájecí kapalinu na mosaz (tu jsem nakonec nepoužil), pájecí kapalinu na nikl (tu jsem naopak použil), a také jsem zakoupil "menší" zásobu cínu. Dále jsem pak při práci využil štípací a ploché kleště, sadu pilníků, ulamovací nůž a smirkové papíry pro broušení pod vodou několika hrubostí. K lepení detailů jsem použil vteřinová lepidla několika konzistencí - maximálně tekuté lepidlo a gelové lepidlo, k případnému otírání vteřinového lepidla pak debondér tzv. "Douškovu směs". Jako základovku použiji základovou barvu na kov ve spreji, následně pak surfacer ve spreji ale i na štětec, barvy budou syntetické Agamy, jako lak Sportakryl v matném i lesklém provedení. Jako "strojní" vybavení pak především modelářské brusky, mám dvě, jednu kvalitnější a druhou - čínský „shit“ za pár korun. Použiji ten čínský „shit“ abych dokázal, že pro první pokusy je dostatečný. zamracena_01_02 Barvy budu nanášet pomocí stříkací pistole a kompresoru - oboje Fengda. zamracena_01_03 Jako pracovní základnu používám odřezek desky z nábytku, ze tří stran olištovaný, dále pak řezání a tvarování provádím na dalších odřezcích - to vše jsem získal v Hornbachu za cenu odpadu, pracovní deska stála tuším 20,- kč. Největší výhodou takovéto mobilní desky, krom toho že si nepoškrabete stůl, spatřuji v tom, že ji po práci mohu vzít a uklidit včetně všech věcí na této desce. zamracena_01_04 Samotná stavebnice je Zamračená třetí série od Hekttora, podvozek jsem se rozhodl řešit pomocí mosazného výpalku taktéž od Hektora a dílů z pojezdu z Tilligovi V100. Mám ještě několik odlívaných podvozků, plus mě zaujal návod na úpravu původního rámu Tilligovi V100 - vzhledem k tomu že Zamračených a Brejlovců hodlám pro své kolejiště postavit trochu více, určitě vyzkouším v budoucnu více možností jak podvozek řešit. Stavbu modelu jsem rozdělil na několik části - stavbu skříně lokomotivy, stavbu pojezdu a dokončení modelu (stříkání, nanášení nálepek, tabulek, zasklívání, dotvoření kabinek, instalace spřáhla atd).

Stavba skříně lokomotivy.

Samotná stavebnice lokomotivy dorazila ve vyztužené obálce na dvou plátech mosazy, jeden plát obsahuje díly na skříň, druhý menší pak masky podvozků. Většina menších dílů je ve větším počtu, takže si člověk může dovolit i nějakou chybku. Samotná mosaz je naprosto hladká, v místě kde bylo leptáno, není pochopitelně povrch hladký, spíše jemně krupičkový, na výsledný vzhled modelu toto ale nebude mít podstatný vliv. zamracena_01_06 Stavbu skříně jsem zahájil vyřezáním základních dílů, tedy obou bočnic, výztuže střechy, čel lokomotiv a čelní zasklení, střechy samotné a dvou žeber střechy. Bočnice střechy jsem předem naohýbal včetně písečníků. zamracena_01_07 První bočnici jsem připájel bodově ke střeše, pravý úhel mezi bočnicí a střechou jsem si pohlídal pomocí malého dřevěného špalíčku. zamracena_01_08 Následně jsem stejně přibodoval druhou bočnici, a skříň celkově doladil, aby byla souměrná. Následovalo spájení obou bočnic dohromady, opětovná kontrola tvaru skříně a pořádné propájení bočnic s výztuží střechy. zamracena_01_09 Zde jsem udělal jednu zásadní chybu, a to tu, že jsem si zapájel i otvory do kterých se zasazují zámky samotné naohýbané střechy, což mě osazení střechy zkomplikovalo. zamracena_01_10 Naohýbání typických čel a jejich připájení proběhlo bez problémů, následného broušení a tmelení v této oblasti bude minimálně. zamracena_01_11 Kde jsem si zadělal na obtíže, a v podstatě na největší estetický kaz bylo při pájení kratších výztuží střechy u obou čel. Pájecí kapalinu jsem totiž nanášel přímo pomocí kapátka, a protože mě v jednom místě nade dveřmi zatekla i na lícovou stranu, tak se mě při následném pájení dostal cín i tam. Část jsem ho sice následně odstranil elektropájkou, část broušením, přesto není tento detail ve výsledku zdaleka dokonalý. zamracena_01_12 Co mě nadchlo, byl samotný proces ohýbání střechy, střechu jsem tak jak výrobce doporučuje, nahřál nad plamenem, možná i trochu víc než je zdrávo, protože se začala kroutit. Po zchlazení však šla perfektně narovnat a především neuvěřitelně lehce naohýbat. Základní ohyb střechy jsem provedl podle doporučené trubky vysavače pouze prsty, krajní ostřejší ohyby pak za pomocí menší kulatiny opět prsty, pouze část kde se budou lepit větrací žaluzie, jsem tvaroval pomocí plochých kleští. Taktéž zaoblení na čelech lokomotiv jsem natvaroval mezi prsty a následně doladil kleštěmi. Následovalo připájení výztuh do střechy, které ověřilo kvalitu naohýbání. zamracena_01_13 Před připájením samotné střechy na skříň jsem musel odstranit zámky střechy a pájet natupo – což pájení mírně zkomplikovalo. U dalších modelů určitě připájím větší detaily přímo na střechu, především proto, že pájený spoj je pevnější než lepený. Mezi části, které příště určitě připájím, patří schůdky, závěsky a pak také i tři pásky které u skutečné lokomotivy spojují jednotlivé části skříně. V tomto případě jsem pouze ještě dopájel výhledy z lokomotiv a následovalo přebroušení spojů v místě čel, a také tam kde cín poněkud „přetekl“ – to jsem prováděl elektrickou frézkou, a nástřik základovou barvou. zamracena_01_14 Pohled z druhé strany ... zamracena_01_15 Byl jsem mile překvapen, že tmelu a broušení bylo potřeba opravdu jen minimu – v místě styků bočnic skříní, trochu na čelech, a trochu v místech kde se budou lepit na střechu boční žaluzie. Při broušení jsem se několikrát dostal až na kov, to je zbytečná komplikace a snažte se tomu vyhnout. zamracena_01_16 Tmelil jsem jednou surfacerem na štětec, přebrousil, přetmelil, opět přebrousil a přestříkal surfacerem ve spreji. Zde se sluší zhodnotit kvalitu zpracování samotné stavebnice – je vynikající. Vše do sebe perfektně zapadá, ohýbání a sesazování dílů je maximálně jednoduché a přesné. Pokud postupujete podle návodu a neuděláte zbrklou chybu jako já, nemusíte v podstatě vůbec tmelit. zamracena_01_17 A pohled z druhé strany ... zamracena_01_18 Dalším krokem je pak osazení jednotlivých detailů na střechu a bočnice – osadil jsem vše, u čeho předpokládám, že to při barvení a maskování neutrhnu. Jediné co jsem před barevnou úpravou neosazoval, jsou madla a kliky v oblasti dveří, na bočnicích budu maskovat, takže by mě to překáželo. Bohužel pokud jsou díly stavebnice dokonalé, tak samotný návod dokonalý není, především není zaznačeno které madlo kam patří – to tak nějak vyplyne metodou pokus omyl. Naštěstí všechna tato madla se usazují do před připravených děr, takže stačí změřit rozteč děr a pak na planžetě s díly hledat správný díl. Horší chybou návodu je, že pásky které na skutečné lokomotivě vyztužují karoserii lokomotivy a lepí se v oblasti střechy a dveří jsou naznačeny až na dolní část lokomotivy, tedy rám podvozku. A délka dílů tomuto řešení skutečně odpovídá, takže jsem tyto pásky bezstarostně nalepil dle návodu. Až teprve při osazování na podvozek lokomotivy mě toto provedení začalo být divné, a začal jsem bedlivě studovat fotografie. Samotný pásek se nachází na skutečné lokomotivě těsně vedle madel, takže je potřeba si fotografie dobře nazvětšovat, aby bylo vidět, že na rám tento pásek skutečně nezasahuje. Následovala tedy v podstatě nejnáročnější operace celé stavby, frézkou jsem rozříznul pásky v místě kde by měly končit, nepotřebné části odlepil, následně vše přetmelil a přebrousil. Operace se celkem povedla a stopy po původní chybě nejsou znát. Na tuto věc pozor, plánek je v této oblasti nepřesný. zamracena_01_19 />

Při osazování madel jsem narazil v podstatě jen na dva menší problémy, u jedné délky chybí jedno madlo – to jsem si dodělal z delšího madla, které bylo navíc. Druhý menší problém je, že není přesně dané, jak hluboko se má do skříně které madlo zasunout. Samotná madla mají v leptu rozdílnou délku, takže jsem je vždy vyříznul tzv. na maximum, a do skříně osadil tak, aby z rubu moc nevylézala. Po proměření a přepočítání do skutečnosti to vychází na vzdálenost 6-8 cm od skříně lokomotivy a to je poměrně věrohodné. Při osazování madel doporučuji maximálně studovat fotografie, protože některá madla na čele lokomotivy se nedávají kolmo, ale pod určitým úhlem.

<img class= Celkově je ovšem osazování madel pohodovou záležitostí, karoserie lokomotivy má otvory na madla předvrtána, takže jsem mohl zvolit následující postup montáže: špičkou špendlíku jsem do otvoru nanesl tekuté vteřinové lepidlo, pomocí kleštiček madlo do otvůrků zasunul, srovnal, lehce na ně dýchnul (vlhký dech zrychlí tuhnutí vteřinového lepidla) a šel jsem lepit další madlo. zamracena_01_21 Následující operací bude nástřik karoserie, zvolím jedno ze standardních „kamuflážních“ zbarvení, které bylo používáno v éře ČSD. Své budoucí kolejiště chci koncipovat časově především od přelomu 2-3 éry až někam k roku 1970. Hlavní součástí vozového parku by měla být především pára v kombinaci s motoráčky typů 120 a 131 a další novější stroje s postupným nástupem motorových lokomotiv.

Stavba pojezdu

Při stavbě pojezdu jsem se rozhodl pro použití mosazného výpalku od Hekttora, a využítí co nejvíce dílů z pojezdu V100. Rozřezával jsem i původní rám, to byla při tomto řešení relativně zbytečnost, šlo by to řešit i jinými způsoby, ale mě šlo především o ověření opracovatelnosti Tilligova odlévaného rámu v domácích podmínkách. Samotný mosazný pojezd od Hekttora je ze dvou částí, které je potřeba spojit dohromady. Obě mosazné části pojezdu jsem hrubým smirkem na styčných plochách zbrousil, a následně spojil vteřinovým lepidlem - k přesnému vystředění se dají využít čtyři otvory v mosazných částech - po vložení například hřebíku vhodného průměru do těchto otvorů není problém vše přesně sesadit. Následně jsem mosazný výpalek mírně upravil, trochu jsem ho obrousil v místě závěsek a v místě schůdků, taktéž jsem vyvrtal několik montážních otvorů, především pro uchycení nádrže. Následujícím krokem bylo rozebrání a proměření původní V100 od Tilliga - především mě zajímalo, zda bude možné použít do lokomotivy motor včetně setrvačníků a plošného spoje, odpověď je kladná - půjde to. Při rozebírání se mě hodně osvědčil drobný šroubovák, některým částem jako karoserie, ale i díly které drží podvozek, se musí trochu pomoci. Před odejmutím motoru je potřeba odpájet kablíky, co vedou k nápravám. zamracena_01_22 Odlévanou část Tilligova pojezdu jsem rozebral tzv. na šroubek, tedy i včetně kinematik - ty zkusím případně využít v jiném modelu. Z celého odlitku pojezdu jsem potřeboval jen tu část, která drží motorek a plošňák, první řezy jsme provedl řezacím kotoučkem upnutým v čínské modelářské frézce - šlo to sice pomalu, ale šlo to, další řezy jsem pro urychlení provedl klasickou "flexkou", to šlo výrazně rychleji, ale o to více nepřesně. zamracena_01_23 Veškeré další ořezávání a broušení odřezků - tedy těch dvou držáků plošňáku, jsem pak prováděl pomocí čínské modelářské brusky, kupodivu to šlo a bruska to přežila. Takže pro začínající modeláře mohu tuto brusku doporučit - není to nástroj "na věky", ale pro základní osvojení techniky a zjištění jestli je takový nástroj pro Vás přínosem, se dá tato bruska i s adaptérem v ceně cca 400,- Kč použít. Když jsem byl s obroušením držáků spokojen, přilepil jsem je gelovým lepidlem k mosaznému výpalku. zamracena_01_24 A následně vše pokusně smontoval. zamracena_01_25 Při proměřování podvozku jsem přehlédl dvě důležité věci, za prve že skříň lokomotivy je z mosazi a tedy elektrovodivá - tudíž by mohlo mezi deskou s plošnými spoji a kastlí dojít ke zkratu :-), a pak jsem přehlédl že některé pájené spoje vystupují nad plošňák. Ano tušíte dobře, po sesazení mě chybělo cca 0,3 mm, aby kastle na pojezdu přesně seděla. Následovalo tedy rozebrání pojezdu, "utržení" držáků, a jejich následné zbroušení o cca. 1 mm, po této úpravě již vše pasuje jak má. zamracena_01_26 Zvláště při pohledu zepředu je to moc pěkný pohled na jednu z nejkrásnějších lokomotiv co znám. zamracena_01_27 Dále jsem pokračoval instalací nádrže a vzdušníku na pojezd, nádrž jsem naohýbal z leptu, do ní vložil mírně obroušenou nádrž z Tilligovi V100, díky tomu jsem ušetřil podstatnou část cínu, cín jsem rozpustil v nádrži pomocí koupené elektropájky - výkon 80 watů je znát. Celková váha takovéto nádrže je cca 37 gramů. zamracena_01_28 Nádrž vzdušníku jsem udělal z kovové kulatiny průměru cca. 6,5 mm, uříznul jsem ji na nějakých 23 mm, obrousil a čela několikrát zakápnul Surfacerem 500 na štětec a následně vybrousil do částečně kulovitého tvaru. Držáky nádrže jsou z odstřižku mosazi z leptu. Nádrž vzdušníku váží dalších 7 gramů. zamracena_01_29 Dalším krokem bylo rozebrání Tilligových náprav, odřezání původních masek náprav. Opět mě pomohla čínská bruska osazená řezacím kotoučem. zamracena_01_30 Je to rychlé, jen bude potřeba díly následně začistit. zamracena_01_31 zamracena_01_32 Samotné masky jsem slepoval tekutým vteřinovým lepidlem, imitace pružin jsem jemně zaoblil dle návodu. zamracena_01_33 zamracena_01_34 Masky jsem následně nalepil na plastové torzo gelovým vteřiňákem - lepidlo schne do cca. 5-10 sekund, takže je i nějaký čas na doladění. Rozdíly proti původnímu Tilligovu podvozku jsou poměrně zásadní. zamracena_01_35 zamracena_01_36 zamracena_01_37 Pojezd jsem si jen tak nasucho sesadil, abych se pokochal. zamracena_01_38 Následujícím krokem pak je nástřik celého podvozku střední šedou od Agamy - jedná se o syntetiku, ředil jsem ji 1,5 díly ředidla na 1 díl barvy, a stříkal poměrně nízkým tlakem cca. 0,4-0,5 baru. Barva mě mile překvapila svou kvalitou, a také tím, že při tomto naředění poměrně rychle "zavadala", takže bylo možné nastříkat cca. 6 velmi jemných vrstev za poměrně krátkou dobu. zamracena_01_39 Doba schnutí je u syntetik bohužel trochu delší, i po šesti hodinách (jak inzeruje výrobce) se mě povrch nezdál být ještě dost suchý pro další zpracování - za tu dobu by člověk při použití akrylovek nastříkal celý model a možná i nalepil obtisky... :-).

Dokončení modelu

Do dokončení modelu bude patřit především lakování modelu. Barvy použiji syntetické Agamy – šedou střední a višňově červenou, žlutý pruh pak bude akrylová C4 od Gunze – jednak ji mám a jednak schne podstatně rychleji než syntetiky. Následně přijde na řadu lesklý akrylový lak, obtisky, opět lak, a nějaká patina. Samotné barvení syntetikama se protáhlo na tři týdny, a to jsem se nijak neflákal. Syntetické Agamy jsem si objednal přímo od výrobce, dorazily během 4 dní. Co mě překvapilo jako první byla nestejná kvalita barev, barev jsem objednával trochu víc než bude na zamračenou potřebovat a pro jistotu jsem je všechny vyzkoušel. Všechny barvy zavadají poměrně rychle, délku schnutí mají ale hodně rozdílnou. Střední šedá například zasychala během 8 hodin, krémová zasychala během 3-4 hodin, višňová červená naproti tomu potřebovala minimálně 48 hodin – to vše při stejném naředení. Krémová byla vůbec hodně zajímavá, barva v sobě měla žmolky, což bych v barvě dodané přímo od výrobce nečekal. Naštěstí šla bez problémů rozmíchat, ale při stejném ředění a tlaku jako ostatní barvy vytvářela tečkovaný povrch – pomohlo větší naředění a větší tlak. První zkoušky jsem prováděl s klasickým ředidlem S6001, hodně lepší výsledky se dostavili, jakmile jsem začal ředit ředidlem X-20 od Tamyie (pozor existuje ještě X-20A – to je ředidlo do akrylových barev). Ředidlo umožnilo ředit větším poměrem a stříkat nižším tlakem, taktéž doba zavadaní barvy se výrazně zkrátila. Jako první jsem nastříknul většinu skříně lehce ztmaveným odstínem višňové červené. Ty dva kousky lepící gumy na střeše jsem použil k bezproblémové manipulaci s nastříkanou skříní. zamracena_01_40 Co se týče maskování, obvykle maskuji Tamiya maskovací páskou, protože mě 40 mm páska došla, a nechtělo se mě plýtvat 2mm páskou, použil jsem na vymaskování žlutého pruhu obyčejnou malířskou maskovací pásku z Hornbachu. zamracena_01_41 Na výsledku se to naštěstí nijak zásadně nepodepsalo. zamracena_01_42 Dalším krokem byl nástřik výstražného žluto-černého pruhu na dolní části "pluhu". Zde jsem se trošku potrápil, při studiu fotek jsem zjistil, že šířka polí a výška pruhu se liší co lokomotiva, a dokonce že i na jedné lokomotivě může mít tento pruh na jednom pluhu jinou šířku, než na druhém. Řídil jsem se tedy intuicí. Následoval nastřik střední šedou, nejdříve rám lokomotivy, následně střecha. zamracena_01_43 Na šedých dílech střechy a rámu jsem si trošku pohrál i s "postshadingem", tzn. že jsem jednolitou šedou střechu rozbil nástřikem několika flíčků zesvětleným odstínem šedé. Na fotkách je to lehce znát. zamracena_01_44 A ještě dvě fotografie s karoserií usazenou provizorně na mosazném rámu. zamracena_01_45 zamracena_01_46 Následujícím krokem bude finální dokončení modelu, které zabere nějaký čas. Zatím si můžete prohlédnout fotografie a posoudit, jak se mě práce povedla, a také jak se projevily výše popisované chyby na celkovém vzhledu modelu. Při focení digitálním automatem večer při umělém osvětlení mám trochu problémy s barvami, zkusil jsem tedy, zda výsledek nebude lepší při focení na černém pozadí. zamracena_01_47 zamracena_01_48 Až po nafocení fotek jsem si všimnul, že jsem si, pravděpodobně při usazování karoserie na rám, ulomil jeden nášlap u nástupních žebříků. Oprava naštěstí nebude složitá. zamracena_01_49 zamracena_01_50 Práce na modelu budou pokračovat nalepení nálepek a kovových tabulek (ty musím ještě objednat), zasklení samotné lokomotivy, dolepení detailů, vytvoření pracoviště strojvůdce a také instalací spřáhla a nárazníků. Zvláště u instalace spřáhla ještě nemám finální řešení. Tyto operace zaberou nějaký čas tak mějte prosím trochu trpělivost.

A závěrem shnutí pracovních postupů tak jak se mě osvědčili:

- díly jsem z planžety „vyřezával“ pomocí ulamovacího nože, stačí jen zatlačit proti podložce, otřepy jsem následně zabrušoval jehlovými pilníky - spoje jednotlivých dílů jsem před pájením fixoval pomocí zakrývací papírové pásky, co se používá při malování zdí, nespálíte si prsty a nehnete se spojem při pájení - používejte pájecí kapalinu na nikl, není tak agresivní jako neutrální kapalina - pájecí kapalinu nanášejte štětečkem a vždy jen v potřebném množství, zbytečně povrch v kapalině nekoupejte - při pájení boků skříně k výztuži střechy pozor, ať si nezapájíte zámky, do kterých se bude vkládat naohýbaná střecha - pokud máte možnost, vyplatí se střechu před ohýbáním nahřát nad plamenem do ruda a následně nechat vychladnout, výrazně to ulehčí tvarování střechy - před samotným pájením střechy se vyplatí napájet všechny velké ploché krytky na střechu - závěsky, schůdky a pluh taktéž doporučuji pájet - po spájení základních částí zabruste především čela střechy lokomotivy a všechny další části, kde vám zatekl cín - případné větší otvory zatmelte gelovým lepidlem, uhlaďte uchoštourem namočeným v debondéru a přebruste - k broušení použivejte smirkový papír určený k broušení pod vodou, bruste vždy papírem, který byl nějakou dobu (minimálně půl hodiny) namočený ve vodě, povrch při broušení taktéž udržujte mokrý - před nástřikem barvou model maximálně kvalitně omyjte v jarové vodě a následně i v lihu či technickém benzínu - základní nástřik proveďte nejlépe základovkou na kov ve spreji, základová barva na rozdíl od surfaceru ve větší vrstvě zalévá povrch, takže stříkejte pokud možno v nejtenčí možné vrstvě - pokud vyleze po základovce nějaký zásadní nedostatek který bude potřeba zbrousit, zabruste ho okamžitě a povrch opět ošetřete a přestříkejte základovkou - další nástřik na základovku doporučuji surfacerem 1000, tmelte surfacerem na štětec v tenčí vrstvě, raději na několikrát, následně bruste maximálně pečlivě, zbytečně netlačte, ať se neprobrousíte na kovový povrch - při lepení pásků, které jdou přes skříň a střechu si dejte pozor, v návodu je chyba, pásky by neměly zasahovat na dolní část lokomotivy, tzv. rám podvozku - drobnější díly lepte tekutým vteřinovým lepidlem, lepidlo do předpřipravených děr nanášejte pomocí špendlíku v minimálním množství - při stavbě studujte dostupné fotografie z netu, zvláště při lepení madel není návod zdaleka úplný - díly, u kterých hrozí poškození při barvení modelu, lepte až po nabarvení

9 komentářů k příspěvku “T478.1 „Zamračená“ – můj první lept”

  1. jirka:

    Zdravím, pěkná práce, taky jsem začínal se zamračenou od hekttora asi před čtyřmi lety, když jsem se rozhodl asi po 10-ti letech pokračovat s modelařinou. Od té doby jsem již pár modelů postavil, do odlitků už se mi vůbec nechce, prostě lepty jsou jiné kvality a univerzální pojezd V 100 je vynikající v porovnání s mosaznými pojezdy, které prakticky vycházejí ve stejné cenové relaci jako V 100 start. Osobně používám pokud je to možné po menší úpravě i rám. Popsal jsem to v článcích na stránkách výtopna.hekttor.biz. Zdraví Jirka Havránek

  2. Tomáš Hora:

    to jirka: Díky za pochvalu, každopádně pár chybek na ní určitě je, když odmyslím chybky které tak nějak plynou z učení práce s lepty, tak jsem především obrátil háky pomocí kterých se sundává střecha – i když to už je nyní opraveno, a pak také zbarvení není zrovna obvyklé. Ale celkem vzato to byla dobrá mašinka na učení. Co se týče pojezdu V 100 máš naprostou pravdu, že je to skvělý pojezd a mosazné pojezdy za ním pokulhávají. Tvůj postup výroby podvozku z V 100 jsem viděl, u další zamračené a brejlovců půjdu stejnou cestou.

  3. jirka:

    S každou dokončenou další lokomotivou přicházím na nějaká ta vylepšení vlastní stavby, tak třeba u brejlovce i u zamračené si po sestavení pláště skříně upravuju rámy podvozků, aby co nejlépe „sedly“ do skříní. Naopak u kocoura, ponorky a pielšticka jsem si vyrobil vlastní rám z mosazného plechu, ten jsem pak osadil komponenty z V 100 včetně plošného spoje. Zbylý rám jsem pak použil díky kinematice k zpojezdnění M 296. Do ní jsem vsadil jeden podvozek a motorek z CDromky, druhou část pojezdu jsem použil do singrovky M 240. Tím se mi u obou motoráků podařilo zachovat i interiér. Stejně většinou jezdí jako ve skutečnosti pouze sólo nebo s jedním přívěšákem, a ten bez problémů utáhnou. Když jsem stavěl asi třetí baiku, tak jsem zkusmo nejprve zkompletoval celou bočnici, pak i čelo a nakonec jsem to zkompletoval (po očištění a zabroušení) a usoudil jsem, že je to lepší. Pokud bys měl zájem nebo potřeboval s něčím „pohnout“, klidně se ozvi. I nějaké fotky mohu poslat. Připravil jsem několik aktualizací galerií k článkům ve výtopně, ale dosud nebyly zveřejněny. Jinak zdravím a přeju hodně úspěchů v dalších stavbách.

  4. Tomáš Hora:

    to jirka: ve výtopně jsem viděl hodně tvých staveb, jen namátkou do čeho se hodlám pustit a kde mě tvé rady určitě pomohou: Brejlovci od DK-model, Baiky od HekTTora, „malej“ hektor, MUVka. A určitě budou i další věci. Já teď hrnu před sebou cca. 20 modelů v různém stavu rozpracovanosti, něco už čeká na lak, nebo dokonce jen na dolepení doplňků a tabulek. S časem je to ale trošku horší, jsem docela vytížen rodinnou a prací, takže modelařím po večerech maximálně hoďku denně a tak se nepouštím do „větších akcí“ jako je stříkání, patinování a podobně – to chce víc času a hlavně klid. Jinak tvé nápady z využitím podvozků z V100 jsou super, hodlám jít hodně podobnou cestou, stejně tak M262 a M292 chci zachovat interiér. Krom mašinek a vagónklů se chystám na stavbu kolejiště. zatím jsem ve fázi plánovací, prostor mám cca. 3 x 4,5 metru, budu stavet kolejiště po obvodu tohoto prostoru, šířka kolejiště bude 60-65 cm, inspirací mě bude trať Brno – Střelice – Moravské Bránice – Ivančice, především pak úsek Střelice – Moravské Bránice, hodlám se dát nějaké fotky z tohoto úseku jak jsem si ho zmapoval. Mám hodně plánů co se týče modelové železnice, ale chystal jsem se na to cca. 15 let tak to nebude žádná tragedie, když dojde k drobnému zpoždění.

  5. jirka:

    Tomáši, těší mne tvůj zájem, díky, že se ti modely líbí. S brejlovcema možná zatím vyčkej, měl být sériově vyráběný. Zatím se tutlá od koho, i přibližná cena, já v současné době dokončuju ty dva rozestavěné a pak se uvidí. Možná budu pokračovat, každopádně už mám rozestavěné nějaké berty, oproti těm prvním jsem konečně promyslel řádné upevnění pojezdu. Postavil jsem i pieštika, několik MUVek s přívěšákama, ale nemám čas „vymýšlet“ pro ně pojezdy, ale něco se již snad rýsuje. mám i rozestavěné prasátko, už i rozpracovaný pojezd podle rad Jirky Sládka, jenom jsem použil lepší kolečka a bočnice vyrobil z mosazi. kolejiště mám taky v plánu, vyčlenil jsem si na něj prostor asi tak 4,5 x 10 m (půda) vzhledem k návštěvám různých výstav jsem se nadchl pro segmenty (asi 0,6 x 1 m ). Hlavní dvojkolejná trať (asi falešná, tedy ovál), boční lokální tratě jednokolejné. Zatím mám postaveny čtyři segmenty hrubé krajiny a lokálky (jedno nádraží se třemi vlečkami, sjezdy do tunelů a v „suterénu“ skryté tříkolejné nádraží. V jednom krajním segmentu mám oblouk dvojkolejky a chystám propojení s tou lokální tratí. Chtěl jsem původně vše ovládat analogově, ale po návštěvách setkání Zababováků jsem si pořídil digitál-budu ovládat jen jízdu vlaků, nechám si i zapojení izolovaných úseků. Plánů je dost na několik let dopředu.

  6. Tomáš Hora:

    Tak to gratuluji k prostoru 4,5 x 10 merů to už se dá opravdu modelovat vpodstatě cokoliv, na takovém prostoru by i ta dvojkolejka a zhlaví mělo vypadat přirozeně. Sám jsem o dvojkolejce také uvažoval ale všechny návrhy zhlaví a z toho vycházející dvojkolejky mě přišli strašně násilné. Jinak kolejiště chci stavět tak aby šlo v budoucnu ovládat digitálně, podle mě to má své výhody. Pokud jde o brejlovce, tak mě především baví stavění lokomotiv z leptů, i když se nebráním ani továrním lokomotivám, pokud za to stojí, zatím ovšem kupuji především páry. U své první zamračené jsem s uchycením pojezdu také slušně laboroval, nakonec jsem si pomohl a použil k uchycení ty čtyři zvedače karoserie co jsou vždy nad závěskama. Otvor jsem nepatrně rozšířil, v rámu lokomotivy je stejný otvor o délce cca. 4 mm a přes karoserii do rámu zasouvám čtyři upravené kovové špendlíky, lehce jsem přebrousil hlavičku a vypadá to z 99% modelově. Jak bude trochu času, musím hotové modely nafotit a hodím nové fotky na net, na sobotu a neděli mám nachystáno stříkání nekterých rozdělaných modelů, především Hurvínka, a osobních vozů, takže budou nějaké aktualizace.

  7. jirka:

    Ahoj, to je dobrý článek s těmi novými stránkami o pojezdech pro naše měřítko, už jsem se Tě chtěl zeptat jak jseš spokojený s pojezdem pro M 152, taky o něčem takovém uvažuju, ne že bych si ho neuměl vyrobit, ale času je málo, jeden pojezd jsem si vyrobil ze staré startky s použitím odlitku podvozku od p. Bártka, motorek jsem ale použil kvalitní Mashimu. Dobrý, ale chybí právě ten průhled kabinou.
    Osvědčené a vděčné sypáky, už jsem pár taky postavil, jak ve verzích ČSD tak ČD, obtisky používám od p. Jirana, ale už asi tak rok jenom schraňuju stavebnice a čekám na leptané doplňky, snad už letos do konce roku budou, pak teprve budou ty vozy echt. Pošli mi meil, klidně Ti pošlu pár fotek, co mám teď rozestavěné.

  8. Pavel:

    Zdravím!
    Moc hezké stránky, dobře jsem si početl.
    Prosím o e-mailovou adresu, chci poslat
    něco pro inspiraci. Krásné prožití svátků vánočních a
    novoročních přeji.

  9. Rak-man:

    Pěkná prácička 🙂

Zanechte komentář