www.tomashora.cz

Tvorba luk ve stanici Mutěnice

Na posledním provozním setkání jsem byl několikrát dotazován na postup, jakým jsem prováděl zatravňování luk v samotné stanici Mutěnice a na přilehlých modulech. Přesto, že jsem se tazatelům snažil jednotlivé kroky popsat přímo na setkání, myslím, že když mnou používané postupu sesumarizuji do přehledného článku a doplním obrázky, bude výsledek lepší.

Předem předesílám, že můj návod není žádné dogma typu „dělejte to takto a takto“, jde opravdu jen o sumář mých skromných poznatků a postupů, ke kterým jsem se zatím během cca. půl roční praxe dopracoval. Základy mnou používaných technik vychází z toho, co jsem odkoukal z návodů a postupů od Martina Krejčího, na netu známého jako Mnitka, a také z prací lidí z fóra, především modeláře s nickem „Greenery“ a Tomáše Bartoše.

Mnou používané zatravňovací zařízení a statická tráva je od klubového kolegy Martina - Mnitky. Z hlediska secích nástrojů mám zkušenosti značně omezené, přesto si dovolím tvrdit že se Martinovi podařilo stvořit dobře fungující a dostatečně bezpečné zařízení. Pokud jde o statickou trávu, tak já využívám ke své práci v klubu doporučovanou trávu od miniNatur. Obecně mám kolem statických trav opět celkem omezené zkušenosti, mohu porovnávat pouze s produkty od Poláka, ale přesto si opět dovolím tvrdit, že produkty od miniNaturuumožňují dosahovat bez zvýšené námahy požadované kvality zatravnění.

Trocha teorie pro začátek snad nikoho nezabije.

Samotné nanášení statické trávy je technologicky poměrně jednoduché, jde vlastně o nanášeních elektrostatických vláken do lepidla naneseného na nějaký materiál. Co jepro celkový výsledek velmi důležité je to, že každá komponenta v postupu hraje svojí roli a významně ovlivňuje výsledek. Podcenění byť jednoho prvku či kroku v celém postupu může zásadně zhoršit výsledek celého Vašeho snažení.

Pokud jsem Vás nyní trošku vyděsil, a hodláte uvažovat o tom, že budete zatravňovat pomocí foliáží tak se zase uklidněte. Z vlastní zkušenosti vím, že to co produkují výrobci pod názvem foliáž, zvládnete při prvním setí také a v mnohem lepší kvalitě, za nižší cenu a hlavně Vás to bude bavit.

Co budeme potřebovat pro bezproblémové zatravňování:
1) secí přístroj včetně secí nádobky 2) statickou trávu 3) dobře připravený povrch na setí 4) lepidlo, do kterého budete set 5) podmínky k zatravňování

1) Secí přístroj Přístroj na setí je jednou ze základních komponent potřebných k bezproblémové a hlavně bezpečné práci. Bezpečnost je třeba u tohoto elektrického přístroje považovat za klíčový faktor, a při výběru přístroje bychom měli tento faktor brát též na zřetel. Existuje několik způsobů jak pořídit zatravňovací přístroj, od jeho zakoupení od nějakého výrobce, přes domácí bastl dle návodu s fóra. V zásadě je secí přístroj zdroj elektrostatické elektřina o vysokém stejnosměrném napětí a téměř nulovém proudu. Tato kombinace elektrických veličin se pak stará o to, že vlákna vypadávající ze sítka jednoho pólu přistroje, a směřují k druhému pólu přístroje, jímž je povrch, na který sejeme. Pokud nejste zdatní v elektrotechnice, celkem Vám doporučuji, si ověřený přístroj zakoupit. Mnoho na netu prezentovaných podomácky vyrobených přístrojů je na hranici bezpečnosti. Moje prvotní zkušenosti byly se secím zařízením vyrobeným z elektrostatické lapačky na mouchy, pokud bych setí z ní měl popsat co nejvýstižněji, tak „set se s ní dá, modelařit nikoli“. Právě tohle zařízení je klasickou ukázkou jak si zadělat na zbytečné komplikace a při setí se víc trápit, než si ho užívat. Nejen že jakýkoli neopatrný kontakt s plácačkou Vám přivodí celkem nepříjemný kopanec, ale setí jakékoli delší trávy než 2 mm, a zvláště pak matné trávy, s tímto secím nástrojem Vám přidá množství vrásek na čele. U nás v klubu se o výrobu secích přístrojů stará kolega Mnitka, který je náš zatravňovací guru. Tomu se podařilo vytvořit přístroj dostatečně výkonný na setí i 4 mm či 6,5 mm trávy a přitom natolik bezpečný, že i když seje šestiletý syn, nemám o něj strach. Kopnutí od Mníkovy zatravňovačky je jen příjemné pošimráním, které zbystří smysly.:-) Mnitkův přístroj je na přiložené fotografii, k napájení používám zdroj střídavého proudu 15 voltů, ale zkoušel jsem i zdroje od 12 do 18 voltů, na výsledek setí to mělo nulový vliv. Co je obsahem Martinovy „zázračné“ krabičky nevím, ale mohu vám ji vřele doporučit. Dvě zdířky, které vidíte na přístroji, slouží k zapojení banánků se secí nádobou a s uzemňovacím kablíkem, tedy kablíkem, který budete připojovat na povrch, na který budete sít. Uzemňovací kablík i kablík k secí nádobě doporučuji udělat dostatečně dlouhý, pokud budete set jenom moduly o délce 80-100 cm bude stačit délka kablíku cca. 150 cm, pokud chcete set větší kolejiště a dosáhnout dále, použijte delší. Není příjemné, když Vás délka kabeláže omezuje v práci. Uzemňovací kablík doporučuji zakončit krokosvorkou, neboli krokodýlkem. Krokodýlek se dá ideálně připnout na hřebík zasunutý do terénu či přímo na kolejnici a podobně. Pokud jdu o secí nádobu, rozhodně neplatí, že větší je lepší, spíše naopak. Z vlastní zkušenosti doporučuji, aby v secí nádobě byl secí prostor se sítkem, o ploše kolem 3 x 3 cm. Takovýto prostor je dostatečně velký na sypání trávy a osetí i velké plochy, přitom se dá tráva z takto „malého“ otvoru rozumně směrovat a set pak více kultivovaně. Krom velikosti otvoru je klíčové i sítko, já používám dvě hrubosti sítek, jedno hodně jemné o hrubosti cca. 0,6 mm a druhé větší s otvory do 1 mm, větší otvory už se mně neosvědčili opět právě z důvodu kultivovanosti setí. Já používám zde na obrázku prezentovanou nádobku. Jedná se o plastovou solničku či cukřenku s prodejní cenou kolem 15 kč. Z nádobky jsem odříznul vrchní část se solícími otvory a do vytvořeného prostoru gelovým vteřinovým lepidlem vlepil použité sítko včetně naletovaného drátu. Místo vteřinku lze s úspěchem použít i tavnou pistoli s lepidlem. Použitá sítka jsou ze sítka na čaj od s různou velikosti otvorů viz. výše. 2) statická tráva Zde jsme praxí značně omezen v tom, co Vám poradit, protože mé zkušenosti jsou dány pouze produkty miniNatur a Polák. Osobně považuji produkty miniNatur za funkčnější. Velkou výhodou trav miniNatur je to že jsou leské a díky tomu lépe reagují na elektrostatický náboj. Polákova vlákna jsou matná a z vlastní zkušenosti jsem nabyl dojmu, že není schopen udržet stejnou kvalitu u všech trav, a bohužel dokonce ani u jednotlivých šarží jedné trávy. Polák oproti miniNaturu ale nabízí více odstínů a délek statických trav, což je ovšem pro modeláře dvousečná zbraň, ono je celkem problém si v tom kvantu odstínů rozumně vybrat. My v klubu používáme statickou trávu miniNatur. Ten nabízí tři základní délky trav 2 mm, 4 mm a 6,5 mm, přičemž v TT doporučuji používat jen délky 2 mm a 4 mm. Délka 6,5 mm je ze silnějšího vlákna a to na trávu působí už trochu nepřirozeně, proto ji v TT nepoužívám. Statickou trávu miniNatur pro naši potřebu zajišťuje náš kolega Martin Krejčí alias Mnitka. Pokud máte o nějaký produkt od firmy miniNatur zájem, můžete ho kontaktovat pomocí odkazu zde v článku. Pokud jde o barvy tak miniNatur nabízí čtyři základní odstíny a několik doplňkových. Základní odstíny pojmenoval jako jarní, letní, časný podzim a pozdní podzim. My v klubu používáme odstín 23, což je právě ten časný podzim (kombinace vláken nevýrazně zelených a suchých žlutých) a odstín 24, což je pozdní podzim (suché neboli žluté). Jako doplňkový odstín přisypávaný do dvou hlavních, já občas použiji i odstín 29, což je seno (kombinace zelené a hnědé). Pokud se Vám dva hlavní odstíny zdají málo, vězte, že je to naprosto dostatečné pro vytvoření barevně věrného a přitom dostatečně strukturovaného povrchu. Ony dva odstíny se totiž dají používat samostatně, ale i míchat v různém poměru, což výsledek celkem zásadně ovlivní. Konečně to si ukážeme. 3) Příprava povrchu k setí trávy. Klíčové je, aby povrch, na který budete sít trávu, byl málo savý a bezprašný. Mně se osvědčil následující postup, díky němuž vznikne povrch nejen toto splňující, ale i modelový. U skutečných modulů či kolejiště tvořím terén z polystyrenu, jehož povrch vyztužím pomocí kuchyňských ubrousků přilepených vodou ředitelnou akrylovou barvou Balakryl hnědého odstínu. Na zkušební ploše, kterou budu používat, toto vynechám a hlínu budu lepit přímo na polystyren. Takže na polystyren nanesu vrstvu lepidla Duvilax modrý – osvědčil se mě více než Duvilax červený, Herkules a jiné disperze. Lepidlo je rozředěno tak, aby mělo konzistenci hustšího sirupu či řídčího medu. Díky tomu dobře ulpí na povrchu, ale zároveň rychle neuvadá a dobře saje hlínu. Doporučuji v jednom kroku natřít plochu maximálně tak 20-40 cm, pak posypat hlínou téměř až k okraji lepidla a pokračovat lepidlem dále opět o 20-40 cm. Hlínu používám nasušenou a přesetou z první hroudy co se mě venku líbí. Hlínu na modul sypu pomocí čajového sítka s co nejmenší velikostí otvorů. Po nasypání potřebné plochy hlínu oklepu (to bude u kolejiště celkem problém, tam se dá hlína z povrchu jen opatrně odsát vysavačem). A oklepaný či „vysátý“ povrch celý postříkám vodou z postřikovače na květiny a nechám zaschnout. Takto připravený povrch následně po zaschnutí zakapu roztokem lepidla Duvilax, vody a saponátu Jar. Poměr lepidla a vody je minimálně 3 díly vody a 1 díl lepidla a maximálně asi 5:1. Jaru stačí cca 1. kapka na 1 dcl tohoto mixu. Toto lepidlo nanáším na povrch štětcem a to tak, že ho jen přikládám k povrchu, a lepidlo na povrch odkapávám. V žádném případě povrch štětcem netřu, znehodnotili byste si strukturu hliněného povrchu. Po zaschnutí je takto zpracovaná plocha bezprašná a má strukturu jemného smirku, což je pro nás ideální. Pokud by Vám nevyhovovala hlína barevností (po zakapání hlína ztmavne), můžete ji přestříkat barvou světlejšího odstínu…osobně tak ale nečiním a nevidím k tomu důvod. 4) lepidlo Statická tráva se seje do nánosu nejlépe disperzního lepidla, přičemž je vhodné, aby lepidlo bylo takové konzistence, aby se příliš nevpíjelo do povrchu a zároveň aby rychle nezavadalo. Zavadlé lepidlo totiž nepřijme dobře travní vlákna a tráva opadá. Na trhu existují sice speciální lepidla na setí statické trávy, mě se ale v mém počínání a také díky technologii „fakýrování„ kterou používám, příliš neosvědčila. Naopak plné spokojenosti jsem dosáhnul s už výše zmiňovaným modrým Duvilaxem, který se po naředění do konzistence hustšího sirupu, do povrchu vpíjí velice pomalu a dává modeláři dostatek času mezi nanesením lepidla a setím statické trávy. Prokazatelně minimálně 5 minut po nanesení je lepidlo schopno přijímat trávu se 100 % výsledkem. 5) podmínky k zatravňování Alfou a omegou při zatravňování je prostředí, ale i teplota či vlhkost vzduch. Pokud jde o samotný prostor, kde budete set statickou trávu, je třeba si uvědomit, že statická vlákna jsou drobné umělé štitinky, které při styku s pokožkou a zvláště pak s okem Vám mohou způsobit celkem zajímavé problémy. Proto není rozumné set statickou trávu hned vedle koše s prádlem. Stejně tak je dobré si dát pozor na to, aby jste si při setí nemnuli oči rukama plné statické trávy. Je také dobré set na povrchu, z kterého budete moci statickou trávu bezproblémově smést a opět použít. Dalším důležitým faktorem je teplota vzduch kde sejete. Lepidlo totiž ve vyšší teplotě zavadá podstatně rychleji, což zhoršuje výsledky setí a významně zkracuje časový prostor na setí od nanesení lepidla. Stejně tak statický náboj se prostorem šíří lépe v prostředí vlhkém než v suchém. Tudíž je třeba si krom vysoké teploty dát pozor na to abychom neseli v příliš suchém vzduch. V zimě doporučuji před setím si alespoň trochu vyvětrat, vypnout radiátor a případně zvlhčovat vzduch odpařováním vody. V létě pak, zvláště když teploty přesáhnou 25-28 stupňů doporučuji setí raději odložit úplně. Na suchý vzduch je hodně náchylná zvláště delší tráva, při tvorbě článku a setí demonstrační plochy jsem měl v tom horku, co panovalo problém přinutit k setí i 4 mm vlákna. Ještě něco chybí? Fakýr. Pokud máte všechny víše popsané věci, můžeme začít s praktickými pokusy. Ale vlastně nemůžeme, protože loni na podzim kolega Martin stvořil božský secí nástroj, který jsme nazvali Fakýrem. A bez něho to prostě nepůjde. O co přesně jde? Trávu jde na povrch set v zásadě různým způsobem, nejjednodušší technika je natřít určitou plochu lepidlem a neset trávu…tráva je ale rovná jak golfové hřiště….a to nevypadá příliš věrně. Nebo je možné do lepidla zamíchat drť z kamínků a molitanů. To vytvoří hrubší povrch, tráva je hladká s občasnými drny… ale pořád to nevypadá věrně. Skutečná tráva je totiž tvořena shluky drnů. Samozřejmě pokud je tráva větší a pokud zohledníme měřítko zmenšení 1:87 pro H0 či 1:120 pro TT tak předchozí postupy se mohou zdát celkem uspokojující. Ale koukatelné to věřte, opravdu moc není. Takže my to zkusíme jinak a pokusíme se povrch nadrnovat, k čemuž je potřeba vytvořit strukturu nepravidelných teček lepidla do kterých nasejeme trávu. Tyto tečky lze vytvářet například pomocí drobného štětce, to je ale práce zdlouhavá a na větší ploše prakticky neaplikovatelná. A zde nastupuje Fakýr. Fakýr je krabička, z jejíhož dna vyčuhují hřebíky o dostatečné délce (alespoň 15 mm). V krabičce je molitan, který hřebíkům dovoluje kopírovat terén a nanášet lepidlo. Já si vytvořil níže prezentovaného fakýra. Ten obsahuje na ploše 5×5 cm cca. 100 ks hřebíčků což už vytvoří celkem členitý povrch. Nevýhodou mého fakýra je, že hřebíčky jsou umístěny pravidelně, což já v praxi neguji tím, že při setí nikdy nevyužiji víc než 50% hřebíků, mnohdy ovšem jen 10-20 % a jednotlivá místa přeťuknu lepidlem několikrát. Z čeho fakýra vyrobit? Já použil pidi plastovou krabičku, do které jsem jako držák pro hřebíky použil voděodolnou překližku 12 mm, vhodnější by ale byla plastová destička. Do překližky jsem pokud možno kolmo vyvrtal, podle určitého rastru otvory na hřebíky. Zde jsme limitování velikostí hřebíkové hlavičky, ale i vůlí hřebíků v otvoru a následně i hustotou lepidla. Já použil vzdálenost mezi otvory 5 mm a je to dle mě naprosto ideální. Při bližší vzdálenosti hřebíků už je při fakýrování velká náchylnost k tomu, aby lepidlo ulpělo mezi dvěma hřebíky ve větším množství a při nanášení vytvářelo příliš velké kapky. Prostor v krabičce jsem zaplnil styrodurem a o chod hřebíků se stará molitan. Počítejte s tím, že molitan saje vodu, a je třeba ho čas od času vyměnit, mějte tudíž náhradní vždy po ruce. Šedivá je teorie žití … Postup jak fakýrovat je v zásadě jednoduchý, do misky dáme lepidlo, následně v ní namočíme fakýra a přiložením fakýra na povrch terénu přeneseme lepidlo na povrch. Zde je potřeba ale vždy dodržet několik věcí. Tak především fakýr by měl být čistý bez zaschlého lepidla. Po nanesení lepidla na plochu určité velikosti doporučuji fakýra omýt vlhkým štětcem, aby se lepidlo na povrchu neusazovalo a hroty byly pořád stejně čisté. Dále pak je potřeba dodržet vhodnou konzistenci lepidla – opět doporučím naředit Duvilax na konzistenci hustšího sirupu. A v neposlední řadě, lepidlo v misce by mělo mít jen určitou výšku, příliš mnoho lepidla dělá velké cákance na povrchu. Vrstva lepidla by měla být kolem 2 mm. Hustotu lepidla je během setí třeba kontrolovat, lepidla si do potřebné konzistence nařeďte více, a postupně ho dle spotřeby dolévejte. Současně s dolitím lepidla doporučuji provést i „mycí“ kůry fakýra. A teď směle do toho fakýrování. Takže až potud teorie a jdeme na to, máme nachystaný povrch, v misce je lepidlo, v kraji styroduru je hřebík a k němu připnutý krokodýlek. Ve fakýru je asi 20% hřebíků nepravidelně rozmístěných. V prvním kole si ukážeme, jak počet nanesení lepidla do určité plochy ovlivňuje výsledek zatravňování. Prezentuji rozdíl mezi dvěma až pěti vrstvami s naneseným lepidlem. Namočíme fakýra a naneseme první tečky lepidla. Nanesu lepidlo na několik míst vedle sebe, vždy ťuknu do misky s lepidlem, pak dvakrát na plochu, přičemž mezi prvním a druhým ťuknutím mírně natočím zápěstím, pak opět do misky s lepidlem a opět ťuk-ťuk na plochu…, nic složitého to není. Pak otočím fakýra o 90 stupňů ve směru hodinových ručiček abych změnil šablonu rozmístění teček, a stejným způsobem přidám druhou vrstvu Pak další pootočení o 90 stupňů a přidám třetí vrstvu do druhého až čtvrtého pole. Opět pootočení a čtvrtá vrstva už jen do třetího a čtvrtého pole, a poslední pootočení a vrstva do čtvrtého pole. Pootočení nemusí být nutně vždy o 90 stupňů, stačí jen o 45 stupňů či podobně, jde především o to, set hřebíky fakýra pokaždé jinou šablonu, aby tečky nebyly příliš pravidelné. Na fotce máte povrch zafakýrovaný, a lze ho opticky rozdělit na čtyři díly, zprava dvě, tři, čtyři až pět dvou-ťuknutí lepidla. A nyní nanesu trávu. Trávu sejeme z nádoby, přičemž secí nádobkou nad povrchem kmitáme jako bychom solili, asi takto jako na videu.

Poznámka: toto video vzniklo na našem zatravňovacím workshopu, a je na něm ukázka postupu právě od Martina, protože je naprosto výstižné, už jsem žádné vlastní nedělal. Pokud to jde, snažím se okamžitě po osetí odstranit přebytečnou trávu, ale vždy s rozumem. Diorama a modul jde obrátit dnem vzhůru a oklepat, s kolejištěm to ale neuděláte. Zde se dá povrch jen opatrně vysát, ale musíte sát tak, abyste se povrchu nedotkli!!! Mnohdy se vyplatí s tímto počkat až na dostatečné vyschnutí lepidla, což i v parném létě nastává v řádu hodin, při setí v zimě doporučuji obzvláště nespěchat a vysát povrch až po 10-12 hodinách. Povrch před dalším setím vysajte opravdu důkladně, jen tak si zajistíte pro další setí dobrý výsledek. K vysávání používám obyčejní vysavač, jen na vstupu sání vložím do cesty trávě dámskou punčochu, která vysátou trávu zachytí a umožní znovu použít. Z důvodu recyklace trávy doporučuji v jednom kroku set jen jeden odstín a délku trávy. Výsledek osetého a po zaschnutí lepidla vysátého povrchu je na další fotce. Zde si myslím můžete udělat představu o tom, jak množství lepidla ovlivňuje výsledek. Pokud jde o hustotu setí spodní nižší vrstvy trávy, tak doporučená hustota univerzálně neexistuje. Záleží vždy na tom, co budete chtít vytvořit, pokud hustější nízkou trávu, může být i první osetí hustší, protože budete dosívat jen několik dalších nízkých drnů a do toho občas něco vyššího. Pokud budete chtít naopak vytvořit členitější zatravnění, je výhodou menší hustota osetí a do vynechaných prostorů můžete hustěji oset další odstíny a vyšší délky trav. Při setí vždy pamatujte na to, že řídký povrch jde vždy zahustit. Příliš hustý už neopravíte. Takže opět platí, že méně je někdy více. V tento moment vám doporučuji trénovat a zkoušet. Není třeba na zkoušku oset velké plochy, bohatě stačí plochy o několika cm čtverečních, ale vyzkoušejte si různé naředění lepidla a hustotu „teček“ lepidla ať vidíte rozdíly. Je třeba fakýra, ale i dávkování lepidla dostat do ruky a příště se už pustíme do tvorby skutečného povrchu. Tvorba modelové louky Během učení se travnění jsem vyzkoušel několik postupů tvorby členité louky a zde prezentovaný postup se mě zdá vzhledově nejpřijatelnější. Je založen na několika postupných krocích. Nízká tráva V tzv. nulovém kroku nanesu jen několik teček suché trávy odstínu 002-24. Nulový krok nazývám nulovým proto, že je možné ho vynechat, obzvláště u luk kde bude většinou vyšší tráva. Mě se však velice osvědčil, proto ho prezentuji. V prvním kroku nanesu základní vrstvu mixem odstínů 002-23 a 002-24, obvykle v poměru 50-50. Po vysátí trávy provedu štětcem opravy v místech příliš řídkého osetí. V druhém kroku „vysuším“ takto nízkou trávu náhodným drnováním samotným odstínem 002-24. V třetím kroku mohu tento povrch naopak oživit náhodnými zelenými drny odstínu 002-23. Vysoká tráva V následujících krocích pak provádím osetí louky delšími odstíny, a to ať už samostatnými odstíny 004-23 a 004-24, tak i jejich vzájemným mixem různých barevností. Také občas „dochutím„ jednotlivé odstíny odstínem 004-29. Na závěr pak už do vynechaných míst sázím foliáže lučních květů a keře. Nízká tráva – nulový krok Jde o předsetí povrchu nepravidelnou strukturou jednotlivých drnů odstínu 002-24. Výhodu tohoto předsetí oceníte zvláště u luk, kde budete minimálně aplikovat větší délky trav. Tam se předsetí postará o výškové rozbití jednolitosti louky. Tohoto efektu by asi šlo dosáhnout i pomocí molitanových drnů, ale bylo by to při metodě fakýrování poměrně komplikované. V návodu od Tomáše Cádrika o tomto postupu také najdete zmínku, ale Tomáš toto přiliš nedoporučuje, protože mu metoda „drn na drn“ ve výsledku přinesla nepříjemné artefakty. Protože mě toto funguje, hledal jsem důvod proč u něj ne a myslím, že je to z důvodu vysoké hustoty lepidla. Pokud je totiž na ploše už oset drn a na něj nanesete husté lepidlo, nevsaje se toto lepidlo do struktury drnu, ale obalí vršek štětinek trávy a vzniknou skutečně nevzhledné tvary zatravnění. Správně řídké lepidlo, naopak do už dříve osetého drnu zateče a tráva se nachytá do vnitřní struktury drnu, drn tedy narůstá jakoby zevnitř, nenarůstá tudíž o další 2 mm, ale jen o část, a působí to velice efektně, protože spodní část takového vyššího drnu je z odstínu suché trávy 002-24, zatímco vrchní část je ze zelenějšího mixu odstínů 002-23 a 002-24. Ale zpět k nulové vrstvě, jde v podstatě o to vytvořit jen nahodilou strukturu jednotlivých drnů, můžete to udělat i štětcem, ale proč, když máme fakýra. Takže ve fakýrovi je jen cca. 16 hřebíků, a pomocí takového přípravku vytvořím síť náhodných teček… … do kterých oseji odstín 002-24. Výsledek můžete vidět na přiložené fotografii… no zatím to nevypadá nic moc.:-) Nízká tráva – první krok – mix odstíny 002-23 a 002-24 První vrstvu provádím v klubu doporučovaným mixem odstínů 002-23 a 002-24 obvykle v poměru 1:1. Odstíny míchám před setím v plastové dóze od rostlinného másla. Stejně jako nulovou vrstvu provádím i tuto vrstvu pomocí fakýra. Je dobré uvážit kolik hřebíků ve fakýrovi ponecháte, já zůstal opět u 16 hřebíků. Větší počet hřebíků v jedné vrstvě snižuje počet nutných ťuknutí fakýrem do jednoho místa, ale zase je třeba být obezřetnější, protože takto je to více náchylné na vytvoření větších kaluží lepidla na povrchu. Ideální rozmístění a počet hřebíků je dobré si dopředu vyzkoušet. Při nanášení lepidla doporučuji při ťukání další „vrstvy„ lepidla doprovodit i otočením fakýra o 45-90 stupňů. Tím se naruší možná pravidelnost struktury jednotlivých drnů. Počet tuknutífakýrem do jednoho místa také zásadně ovlivní výslednou hustotu lepidla, pokud tvoříme nižší louku u stanice, nanášíme lepidlo hustěji, pokud tvoříme neudržovanou vyšší louku, nanášíme kapky řídce, ať zůstane dostatek místa s hlínou pro vyšší drny. Dle naředění Duvilaxu ale i dle teploty prostředí je třeba zohlednit dobu nanášení lepidla, obvykle doporučuji nanášet lepidlo cca. 5 minut a pak set. Tomu přizpůsobte velikost plochy, na kterou budete v jenom kroku nanášet lepidlo, obvykle bohatě postačí plocha 10×10 – 15×15 cm. Já jsem si v tomto případě osévanou zkušební plochu rozdělil přibližně na polovinu. Po nanesení lepidla, osetí trávy a otřepání přebytečné trávy můžete pokračovat vedle další podobnou plochou. A i další plochu opět zatravním. Při zatravňování větší plochy lze postupovat dvojím způsobem, buďto vždy fakýrem nanést lepidlo na o trochu větší plochu než kterou následně oseji, takže na okrajích zůstane nezaschlé lepidlo, z kterého mohu následně pokračovat, a osetí trávy pak působí celkem plynulým dojmem. Nebo vždy to co ofakýrujete, následně i osejete, což obvykle vytvoří na rozhraních ploch hluchá místa bez trávy, která budete muset dodatečně opravit. Hluchá místa vzniklá mezi jednotlivými plochami doporučuji doset stejným odstínem pomocí štětce až po dokončení, zaschnutí a vysátí celé zatravňované plochy. Po následném dosetí trávy do hluchých míst, a jejím dostatečném zaschnutí, povrch pořádně vysajte vysavačem. Nízká tráva – druhý krok – vysušení povrchu odstínem 002-24 Do takto základně oseté louky, budeme dle určení louky, dosívat další odstíny trav. Účelem je vytvořit barevně nejednolitý povrch. Nejdříve dosejeme nahodilé drny odstínem 002-24 – pozdní podzim. Drny tentokráte již sejeme pomocí štětce, přičemž se snažíme dělat kapky lepidla podobné velikosti, jaké vytvářel fakýr, s tím že kapky tvoříme nepravidelně a nahodile a opět platí, že méně je více. Není problém po zaschnutí lepidla a vysátí přebytečné trávy doset další vrstvu suchého odstínu. Já jsem se rozhodnul zkušební plochu oset v levé polovině vyšší travou a v pravé naopak nižší travou. To se projeví v tom, že budu nyní nižší travou zahušťovat více pravou stranu, v dalších krocích vyšší travou budu naopak zahušťovat více levou polovinu. Nízká tráva – třetí krok – oživení povrchu drny odstínem 002-23 či 002-29 Pokud chceme dále povrch nízké trávy ještě oživit, což lze doporučit především u louky zobrazující nižší trávu (u vyšší louky se toto hraní si s odstíny následně po nanesení vyšší trávy celkem ztratí), pak lze doporučit doset do nízké trávy nepravidelně i další odstíny, a to odstíny 002-23 – časný podzim a odstín 002-29 – seno. Tyto odstíny doporučuji set spíše do jednotlivých shluků, než je jen rozmísťovat nepravidelně jako předchozí suchý odstín. Výsledkem pak bude nízká louka s barevně ne jednolitým povrchem, což je zvláště u staničních luk a náspů velice efektivní a zdá se mi to přirozenější, než využití jen jednoho odstínu na danou plochu. Vysoká tráva – dosévání jednotlivých odstínů 004-23, 004-24 či 004-29 a jejich vzájemnými mixi. Pokud jsme se strukturou nízké trávy louky spokojeni, můžeme se pustit do zahuštění louky vyššími odstíny trav. Toto můžeme použít i u luk kde bude výrazně převažovat nižší odstín, tam budeme dosévat vyšší odstíny jen nahodile. U vyšších luk naopak budeme do řídčeji oseté nižší trávy set větší shluky vyšších travin. Pokud jde o odstíny, opět doporučuji se držet už používaných odstínů, tedy primárně odstínů 004-23 a 004-24 a jejich případných mixů a občas opět je možné zakombinovat i odstín 004-29. Protože naším stěžejním odstínem je mix odstínů 23 a 24 doporučuji i zde nejvíce vyšších drnů provádět pomocí tohoto mixu. Mě se osvědčilo jako první dlouhý odstín oset nepravidelně drny odstínu 4-23 což povrch celkem dost barevně oživí. Počtem drnů doporučuji spíše šetřit, opět není problém další drny tohoto odstínu doplnit v dalším kroku. V dalším kroku pak provedu osetí plochy světlejším mixem odstínů 004-23 a 004-24. Protože jde o prioritní odstín, tvořím spíše větší shluky drnů. A v posledním kroku pak doseji samostatné drny či shluky drnů odstínem 004-24. Výsledek můžete posoudit na dalších fotografiích. Při zahušťování vyššími drny doporučuji postupovat postupně, rozhodně není chybou dosívat určitý odstín v několika krocích, správnou hustotu jen málokdo dokáže odhadnout hned na poprvé. Používané odstíny a jejich kombinace Mnou výše prezentované použití odstínů a jejich kombinace není dobré brát jako nějaké dogma. Rozhodně takto nepostupuji vždy. Na jednu stranu se snažím používat jen omezený počet odstínů a vytvářet střídmější povrch, který podle mě vypadá důvěryhodněji než nějaká strakatá šála. Na straně druhé se ale logicky snažím zohlednit i jistou logiku toho jak to funguje v přírodě. V oblasti odvodňovacích žlábků či kolem koryt u propustků kde je vlhčeji koncentruji trávy živějších odstínů, stejně tak v místech stínu stromů by měla být tráva zelenější. Naopak slunci otevřené plochy kde nelze předpokládat přílišnou vlhkost si zaslouží travní odstíny sušší. A podobně i násep trati nemusí být na obě strany osetý stejně, násep směřující na jih může být osetý řídčeji a bude sušší, naproti tomu severní může být s větší koncentrací zelených a delších travin. Ale i zde platí všeho s mírou. Zde lze jen doporučit se hodně dívat v létě kolem sebe a fotit, fotit a fotit … Samotnou louku netvoří jen trávy, ale i drobné keře a různé kvetoucí plevele a podobně. Zde mohu na základě zkušeností doporučit použití materiálů pro tvorbu keřů od miniNatur, a také rozkvetlé louky od Poláka. Díky vhodně zvolené délce jednotlivých polotovarů lze tvořit jak malé keříčky, ale i celkem vysoké a husté zakeření, a stejně tak jen drobné „bílý“ v trávě, až po poměrně velké kvetoucí rostliny. Zvláště u kvetoucích rostlin doporučuji se dívat, jaké odstíny se v daném období kolem Vás vyskytují a barvy vhodně kombinovat, příroda není v tomto zdaleka barevně unifikovaná. Právě pokud jde o velikost a barevnost květů a keřů, tak zde na rozdíl od základního zatravnění, kde doporučuji rozumnou střídmost, se rozhodně nebojte jednotlivé odstíny kombinovat, a stejně tak kombinovat vyšší keře vedle nižších. Díky tomu se Vám podaří vytvořit pěknou nejednolitou divokou louku. Jak píši výše, koukejte se hlavně kolem sebe a opisujte od přírody. S přáním ať se Vám dílo daří Tomáš Hora – Airwar

Zanechte komentář