www.tomashora.cz

Komplexně řešený pojezd pro M152/810

Na svém vznikajícím kolejišti se chci primárně zaměřit na provoz motorových vozů na hlavní a odbočné trati v rozmezí let 1950-197x, tudíž bych rád provozoval docela širokou skupinu motorových vozů. Jedním z nejdostupnějších vozů v měřítku TT pak je stavebnice vozu M152/810 od LPH, ze které lze kromě motorového vozu postavit i vůz přípojný. Pro tento vůz je na trhu také velké množství pojezdů.

Konkurenční pojezdy Upřímně musím přiznat, že většinu pojezdů pro tento motorový vůz jsem zavrhnul okamžitě po spatření, některé nadějnější pak po vyzkoušení. Z toho co mě prošlo rukama, mě zaujali tři pojezdy, většinu zde již prezentoval Vovo v samostatném článku, takže jen okrajově shrnu. Vyzkoušel jsem v praxi pojezd, který nabízí pan Litomyský, následně i originální verzi od PMT, a také verzi kterou na Aukru občas nabízí uživatel s nickem Sladur. V zásadě se vždy jedná o stejné řešení, poměrně těžký kovový rám, motorek se setrvačníky, který přes šnekový převod a několik dalších převodů pohání obě nápravy. Nejzajímavěji vypadá verze od Aukro uživatele Sladura, pojezd obsahuje sice jen základní motorek od MIGu, je ovšem dobře sestaven, takže není příliš hlučný, obsahuje plošňák s čelním osvětlením, a odlitek spodní části skříně s maketou motoru. Samotné převody jsou odspodu kapotovány, takže je minimalizováno vnikání nečistot. Přikládám fotografii pojezdu. sladur_m152_01 Pojezd od PMT je jen základní kovový pojezd, jeho plusem je ovšem kvalitní motor, pojezd který prodává Litomyský je pak kopií PMT, ovšem zjednodušenou a také hůře řemeslně provedenou. Na fotografii je pojezd, který prodává pan Litomyský. litomysky_m152_01 Všechny tyto pojezdy ovšem mají pro mě jednu podstatnou slabinu, a to je umístění motoru v prostoru pro cestující. Jako modelář bych rád maximálně využil interiér motorového vozu, vytvořil osvětlený interiér, osadil cestující – prostě vše pro co nejlepší modelový vzhled. Komplexně řešený pojezd M152/810 Pak jsem narazil na Aukru na komplexně řešený model, s kompletním osvětlením čel vozů a s osvětleným interiérem. Bohužel jsem nenarazil na netu na žádnou recenzi tohoto pojezdu, tudíž jsem byl nucen jít do rizika, zakoupit několik pojezdů a otestovat, zda pojezd splňuje to, co od něj očekávám. erben_m152_03 Následně jsem kontaktoval výrobce pojezdu s žádostí, zda lze zakoupit jen hotové pojezdy. Výrobce, který se jen tak mimochodem jmenuje Petr Erben, zareagoval obratem a neuvěřitelně flexibilně, nabídnul mně možnost zakoupení pojezdu od jednotlivých komponentů, přes kompletní stavebnici, přes sestavený pojezd, až po kompletně zpracovaný model v mé požadované barevné kombinaci včetně obtisků a leptů. Já zvolil zakoupení dvou kompletních pojezdů, a jednoho pojezdu ve formě stavebnice, vše jsem maximálně prozkoumal a otestoval, a nyní Vám nabízím výsledky mého testování. Při testování mě zajímali především dvě věci: především to, zda dva motory nezhoršují nějak zásadně jízdní vlastnosti pojezdu, zvláště v oblasti rozjíždění a pomalé jízdy. No a za druhé jsem zkoumal, jak je celý pojezd udělán a zda případně půjde podobné řešení použít i v dalších motorových vozech které hodlám postavit. Vzhled a zpracování pojezdu erben_m152_01 Na první fotografii vidíte kompletní pojezd, z fotografie je myslím velmi dobře vidět, jak pojezd celkově vypadá, na další fotografii jsou pak vidět jednotlivé součásti pojezdu. Pozastavím se u jednotlivých částí pojezdu. erben_m152_02 První co stojí za zmínku, je samotné řešení pohonu. Každá náprava je poháněna vlastním motorkem, převodovka je vyfrézována v odolném plastu a převody jsou řešeny pomocí mosazného šneku a mosazného ozubeného kola. Toto řešení přenosu otáček z motoru přímo na nápravu nabízí jisté omezení ve variabilitě poměru převodu. erben_m152_04 Na fotografii vidíte kompletní převodovky s osazenými motory. Výrobce dbá na kvalitu použitých komponent, do převodovek dává kvalitní šneky a ozubená kola s modulem 0,3 a používá vysoce kvalitní mazivo, které zaručuje dlouhodobě stejnou viskozitu, a tedy stejné vlastnosti. Výsledkem pak je, že jediné co člověk slyší při chodu převodovky je bzučení motoru, převody jsou naprosto tiché. Z čeho jsem měl trochu obavy je stárnutí a tuhnutí maziva, dva odborníci v oboru mě ujistili, že dnešní kvalitní maziva jsou nejen dostatečně řídké, ale že mají i dostatečně dlouho životnost, takže stejné vlastnosti maziva lze garantovat v řádu let až desítek let. Dalším důležitým prvkem je spodní část pojezdu, která obsahuje veliké množství detailů modelu. Tato část je odlita z materiálu s obsahem kovových částic, což zásadně ovlivňuje váhu pojezdu. erben_m152_05 Díl je naprosto přesně přizpůsoben stavebnici od LPH, takže po osazení do karoserie nejsou nikde žádné škvíry, které by vedly k zanášení modelu prachem. erben_m152_06 Poslední, ale neméně důležitou částí pak je řešení samotné kostry modelu. Kostra je sestavena z do sebe vzájemně zasunutých a zapájených plošných spojů. Tato poměrně tuhá konstrukce pak zajišťuje nejen uchycení pohonných jednotek, ale i uchycení veškerých elektrických součástek. erben_m152_07 Plošné spoje nejsou vyrobeny metodou leptání, ale jsou obrobeny frézováním, což značně usnadňuje pájení malých elektronických prvků. Většina elektronických prvků je ve formě miniaturních SMD součástek, přesto stavba pojezdu není nijak problematická, veškeré součástky se lehce vtlačí do předfrézovaných pozic, čímž se mechanicky zafixují, následně už pak jen stačí trocha kalafuny a cínu a během sekundy jsou součástky zapájeny. erben_m152_08 Plošných spojů je ve stavebnici několik, na spodní desce jsou umístěny především kartáčky, které odebírají proud z kol podvozku, a dále pak kondenzátor, který má funkci odrušení. Dále obsahuje spodní díl i speciální konektory, které umožňují napájení přípojného vozu z tohoto pojezdu. Do spodního dílu se také pomocí šroubku uchycují obě převodovky s motorky. erben_m152_09 Spodní čelní osvětlení je pak řešeno dvěmi miniplošňáčky, ve kterých jsou osazeny 4 ks LED diod – 2ks žluté a 2ks červené, a také 330 ohmový odpor. Tyto čelní díly se pak následně pomocí nožek LED diod připájejí na spodní plošňák. erben_m152_10 Velmi zajímavě je řešen i plošňák přepážek řídícího prostoru, ten zajišťuje kromě vodivého spojení s horním plošňákem i uchycení pružného drátku spřáhla. erben_m152_11 Neméně zajímavý je i horní plošňák, z něho jsou napájeny elektrické motory, a zároveň je pak zajištěno pomocí normálních LED diod osvětlení horního čelního reflektoru. erben_m152_13 Osvětlení interiéru pak zajišťují SMD led diody. erben_m152_12 Samotné motorky jsou zapojeny v sérii, což minimalizuje možnost rozdílných otáček motorů, a tudíž problémů s pohonem. Sériové zapojení má ale i své negativum, a to je potřeba 2x většího napětí pro rozběh dvou motorů, než by potřeboval motor jeden. Jak vyplyne s testů, nemá toto negativum na praktický provoz žádný zásadní význam. Sestavení samotného pojezdu ze stavebnice mě zabralo cca. 2,5 hodiny, hodně času jsem ovšem věnoval studiu jednotlivých prvků, protože stavebnici beru jako inspiraci. Při sestavování jsem v podstatě narazil jen na dva trošku komplikovanější body. Tou první komplikací je montáž motorků, u té si musí člověk pohlídat rovnost, aby pojezd nešmajdal jen po třech kolech. Pohlídat a sestavit pojezd rovně není až takový problém, jen na to člověk musí pamatovat a pohlídat si to. Pokud by to člověk opomenul, bylo by řešení tohoto problému po kompletním sestavení a spájení pojezdu problematické. erben_m152_14 Druhou komplikací pak bylo napasování kompletního pojezdu do sestavené karoserie motorového vozu. Vše jde maximálně přesně a tudíž na těsno, nakonec jsem si pomohl, že jsem hodně výstupků v karoserii obrousil a ponechal jen ty, které drží pojezd v karoserii. Po této úpravě mě vsazení pojezdu trvá cca. 5-10 sekund, pojezd lehce zacvakne a drží, a drží, a drží … erben_m152_15 A na závěr popisu několik fotografií rozsvíceného pojezdu, kvalita fotografií je vzhledem ke světelným podmínkám poněkud horší, ale i tak je myslím jasně patrné, co je při noční jízdě vidět z interiéru motoráku a jak svítí čelní a koncové osvětlení. erben_m152_16 erben_m152_17 První dvě fota jsou přesvětleny, třetí více odpovídá noční realitě. erben_m152_18 Samotné provozní testy Provozní testy jsem rozdělil do tří částí, první část jsem věnoval především ověření chování dvou motorů při rozjezdu a při pomalé jízdě. Druhá část pak měla ověřit jízdní vlastnosti pojezdu, co se týče přejíždění vyhybek, jízdy do kopce a podobně. Závěrečná třetí část byla pak „pouhým“ testem životnosti. Při testech jsem jako primární zdroj používal zdroj s pulzní regulací, který jsem si postavil podle plánku na: http://www.volny.cz/masinky2003/pulsni_regulator.html. Při testech rozjezdů a pomalé jízdy jsem použil i klasické trafo FZ1, a pak můj podomácku dělaný speciální zdroj, který umožňuje velice jemnou regulaci – oba tyto zdroje jsem zvolil především z důvodu, že jsou zvláště při rozbíhání motorků a pomalé jízdě horší, než zdroj vybavený pulzní regulací. Až od výrobce odeberu digitalizovanou verzi, vyzkouším i tuto a recenzi doplním, chování digitalizované verze by však nemělo být zásadně odlišné od analogu ovládaného pomocí pulzní regulace. V první částí testu jsem chtěl zjistit, zda dva motory nějak negativně ovlivňují rozjíždění a jízdu pojezdu. Výsledkem je, že při použití pulzní regulace nikoli a při použití jiného zdroje že nijak zásadně. Pojďme se na to ale podívat podrobně. Jak jsem psal, dva motorky za sebou potřebují větší napětí na rozběh, než jeden motorek. V tomto případě jsou ovšem použity šesti voltové motorky, které potřebují k rozjetí poměrně „málo“, takže ani dva v sérii se nerozjíždějí nijak špatně. Při použití trafa FZ1 jede pojezd již od prvního dílku, některé konkurenční pojezdy, ale i Tilligova V100, se mě na tomto zdroji rozjíždí až od druhého dílku. Při 12 voltech pak jede pojezd rychlostí, která je o cca. 15% vyšší, než by měl model podle normy jet. Problém je způsoben tím, že z důvodu velikosti převodovky nelze zvolit pomalejší převod. Řešením pak může být například vložení odporu paralelně s každým motorkem, nebo předřazení dvou diod, které by snížily napětí na motorek. V digitálu pak vše ovlivní, jakou rychlost si nastavíte v ovladači pro daný pojezd. Při testech jsem se především snažil navodit stav, kdy by už jeden motorek běžel a druhý nikoli. To se mně nakonec prakticky podařilo se zdrojem s velmi přesnou regulací, ale vyžaduje to opravdu hodně dobře regulovatelný zdroj a precizní práci s regulátorem. Jen pro představu, rozdíl v napětí kdy se rozbíhal jeden a druhý motorek byl 0,1 voltu. Během normálního ježdění je to jev nepozorovatelný a prakticky nevyvolatelný. Se zdrojem vybaveným pulzní regulací se mě takového stavu nepodařilo dosáhnout, s pulzní regulací se pojezd rozjíždí velice dobře, a dokáže jezdit pomalu a plynule. I při použití nepulzního zdroje jsou jízdní vlastnosti pojezdu velice dobré. Další částí provozního testu bylo zjistit, jak se pojezd vyrovná se samotným provozem, zvláště s jízdou do kopce, s rozjížděním do kopce, s přejížděním nejrůznějších vyhybek, se zastavením na plechové vyhybce a následným rozjezdem. Prostě snažil jsem se mu naložit pokud možno co nejvíce nestandardních situaci. Tuto část testu jsem prováděl už jen se zdrojem vybaveným pulzní regulací, a to z důvodu toho, že mně nešlo o vyvolání problémů použitím nevhodného zdroje, ale o ověření skutečných kvalit pojezdu. Potěšitelné je zjištění, že zatím co u konkurence se mě podařilo dosáhnout problémových stavů, zvláště zastavování při pomalém sunutí přes neupravenou vyhybku EW1, či při pomalé jízdě přes staré plechové vyhybky, s pojezdy od pana Erbena žádné takové problémy nenastaly. V určitý moment testování jsem z toho byl až zoufalý, dokonce jsem si vytvořil okruh s vyhybkou v cca. 3 stupňovém stoupání, za pojezd navěsil 3ks Tilligových Y vagónů, pojezd přesto přes vyhybku jezdil naprosto bez problémů, a to i při rychlosti kolem 1cm za sekundu, dokázal jsem i na takto položené vyhybce zastavit a znovu se do kopce rozjet. Následně jsem zkoušel rychlé přejíždění vyhybek na starém kolejišti z plechových kolejí. Pojezd kroužil cca. 30 minut po okruhu s množstvím vyhybek, rychlost jsem nastavil tak aby v reálu odpovídala rychlosti cca. 80 km/hod. Výsledek byl velice pozitivní, pojezd ani jednou nevykolejil. Třetí a poslední část testu jsem zaměřil na to, co pojezd vydrží. V podstatě jsem byl ochoten risknout i zničení modelu. Model jsem nechal 24 hodin v kuse kroužit po kolejišti, kde projížděl nádražím s několika vyhybkami, a následným cca 3,5 % stoupáním a klesáním. Celé kolejiště je ještě na starých plechových kolejích, takže podmínky horší než by nabídly moderní profilové koleje. A aby toho náhodou neměl pojezd málo, zavěsil jsem za něj i jeden Tilligův Y vůz. Výsledkem opět byl bezproblémový a v podstatě nepřetržitý čtyřiadvacetihodinový provoz po kolejišti bez selhání pojezdu. Jediné přerušení byly servisní zastávky, kdy jsem z pojezdu odstraňoval špínu, kterou pojezd při kroužení na starém kolejišti pobral. Během tohoto testu pojezd najel podle výpočtu cca. 14 km. Celkové hodnocení I přes provedené testy nelze pochopitelně odhadnout životnost celého pojezdu a jednotlivých komponent. Výrobce ovšem svému pojezdu evidentně věří, protože zájemcům nabízí, že v případě jakýchkoli problémů jim pojezd opraví. Test především prokázal, že řešení pojezdu s dvěma motory je funkční, a toto řešení nemá na provoz žádný zásadní negativní vliv. To že pojezd vydržel v chodu nepřetržitě cca. 24 hodin a najel za tu dobu 14 km je určitě zajímavý údaj. Výrobce mi sdělil, že dokonce jednou testoval pojezd v kuse 80 hodin a motorky a pojezd to přežili. Výhodou řešení je, že pojezd je naprosto komplexně řešen, tichým a kultivovaným pohonem počínaje, přes kompletní osvětlení pojezdu a interiéru konče. Výrobce nabízí pojezd za cenu srovnatelnou s konkurencí, ovšem s kompletní výbavou. Při porovnání s pojezdy PMT či od Litomyského, mě pojezd s prominutím vychází jako Rolls Royce vedle Škodovek a Trabantů. Jen pro úplnost uvádím cenu pojezdů, stavebnice pojezdu stojí 1000,- Kč, kompletní pojezd pak 1300,- Kč. Kompletní model včetně karoserie se dá na Aukru vydražit v cenové relaci 2000-2500,- Kč. Pan Erben nabízí kromě poháněného pojezdu i osvětlení pro přípojný vůz, viz. fotografie. Proud pro přípojný vůz je jednak snímán z os přípojného vozu, ale lze ho i odebírat pomocí speciálních konektorů z motorového pojezdu. erben_pripojak To že výrobce nezahálí, dokazuje nejen zkouškami plastových ozubených kol, pomocí kterých by chtěl ještě více zkulturnit chod pojezdu, ale v neposlední řadě také tím, že dokončil i digitalizovanou verzi pojezdu. Digitalizovaná verze má jiné plošné spoje, jako dekodér výrobce doporučuje Lenz mini v konektorové verzi, samotný konektor pro dekodér je umístěn ze spodku podlahy vozu (viz. foto). Až budu mít v ruce sestavený digitální pojezd či stavebnici, podělím se určitě o dojmy i z této verze. erben_digital Pro úplnost uvádím kontakt na výrobce pojezdů pana Petra Erbena. E-mail: info@petrerben.cz Pokud si chcete prohlédnout jízdní videa pojezdu, použijte tento odkaz.

2 komentáře k příspěvku “Komplexně řešený pojezd pro M152/810”

  1. Roman:

    Zdar, prosím tě posílal jsem e-mail na uvedenou adresu p.Erbena info@petrerben.cz. a přišlo mě že je zpráva nedoručitelná. Nevíš jestli nemá novou adresu nebo jak se sním spojit?
    Děkuji za odpověď.

  2. Tomáš Hora:

    Ahoj, já na stejném e-mailu komunikoval s Petrem Erbenem naposledy 13. srpna, takže předpokládám že e-mail stále funguje, možná byl jen problém s doručovacím serverem. Když se na adresu dívám máš na konci za cz tečku, neposlal jsi adresu s touto tečkou, i v tom by mohla být chyba.

    Oni mají nové internetové stránky na adrese http://www.picoloco.cz a i tam se dá případně komunikovat přes komentářové menu, případně tam mají email: admin@picoloco.cz, tak zkus použít ten.

    Pak je ještě možnost poslat dotaz na nasko@seznam.cz, to je e-mail jeho kolegy s kterým modely vyrábí, takže by se kluci snad mohli navzájem domluvit. 🙂

    Ahoj Tomáš

Zanechte komentář