www.tomashora.cz

„Hurvínek“ M131.1 od Kuberu – rozestavěno

O stavbě tohoto motorového vozu jsem uvažoval hodně dlouho, líbil se mně už od té doby, co jsem ho poprvé spatřil ve filmu „Kalamita“. Dvounápravový osobní motorový vůz řady M131.1, známý pod přezdívkou Hurvínek, byl vyráběn v letech 1948 – 1956 v závodech Tatry Kopřivnice a Studénka v počtu 549 kusů. Tyto motorové vozy po druhé světové válce nahradily nejednotný předválečný vozový park zvláště na místních tratích. Na místních tratích byly provozovány samostatně, nebo v soupravě s přívěsnými vozy Blm a Bdlm. Vozy to byly oblíbené a spolehlivé, v provozu se udržely až do roku 1985, kdy je nahradily modernější vozy řady M152. Několik vozů se dodnes dochovalo v provozuschopném stavu, takže je můžete vidět při různých historických jízdách.

Stavebnici tohoto motorového vozu v leptu nabízí několik výrobců: HekTTor, DK-model či Kuber. Já si vybral model od Kuberu. Důvodem proč jsem si vybral model tohoto výrobce byl ten, že jsem u Kuberu udělal větší objednávku, a odebral jsem několik dalších stavebnic, které ostatní výrobci nenabízí. Stavebnice od Kuberu se obecně netěší mezi modeláři velké přízni, částečně za to jistě může absence návodu, která nezkušeným modelářům práci komplikuje, částečně za to může malá detailnost stavebnic, a v neposlední řadě i občasná komplikovanost stavebnic. Stavebnice Hurvinku je naštěstí docela jednoduchá a tak mě sestavení kovových částí zabralo slabé dvě hodinky. Mnohem více času pak zabralo doladění odlévané střechy či doplnění detailů na podvozek. Samotnou kapitolou pak bude barvení. A pokud bůh dá v budoucnu doplním recenzi o část týkající se pojezdu. Co se týče pojezdu, nejsem zatím rozhodnut jaké řešení zvolím, a tudíž je model zatím jen maketou bez pohonu. Stavebnice dorazila nalepená na silnějším krabicovém kartonu. Kromě plátu leptů o velikosti cca. 1/3 A4 obsahuje i odlitek střechy a kovový odlitek masek náprav a nárazníků. m131_01 Při stavbě jsem maximálně využil faktu, že kolega Houmr stavěl stejný motorák ve velikosti HO – rozdíl ve stavebnicích je minimální, takže jeho stránky a popis stavby je ideálním návodem. Fotodokumentace stavby Houmrova "Hurvínku" je zde. Dále jsem studoval fotografie skutečných vozů na Želpage, a také jsem si stáhnul základní výkresovou dokumentaci odtud. Stavbu jsem zahájil vyřezáním tří hlavních částí. Dílu bočnic, střechy a podvozku. Střešní díl stačí jen vyříznout a začistit, díly podvozku a bočnic je potřeba mimo jiné i naohýbat. Operace jsou to poměrně jednoduché, větší pozornost je potřeba věnovat jen čelním ohybům na dílu bočnic. Přední díl obsahuje okna a okenní sloupky jsou relativně úzké, takže je potřeba v těchto partiích ohýbat pokud možno přesně. m131_02 Během ohýbání se vyplatí kontrolovat úhly ohybů na bočnici vzhledem ke střeše. m131_03 Celá bočnice je z jednoho kusu, který se spojuje v jednom čelním díle nalevo od průchozích dveří. To je poměrně dobrá volba, protože toto místo bude po sestavení zakryto kovovou konstrukcí přechodu, takže případná chybka nebude vidět. Při pájení střechy s bočnicí jsem postupoval následovně: začal jsem tím, že jsme se rozhodl bočnici v místě, kde bude spoj alespoň základně propájet. To jsem udělal tak, že jsem si bočnici postavil na pájené čelo, vše precizně srovnal a zafixoval a následně velice opatrně za relativně malého množství cínu spájel. Není důležité napoprvé spoj propájet perfektně a v celé délce, důležité je aby spoj byl pevný a především rovný. m131_04 Naohýbaná a spájená bočnice se zasune do střešního dílu, který má pro to na sobě vyleptánu drážku a usazovací otvory. Pokud budete studovat fotodokumentaci od Houmra, zde udělal drobnou chybku a střechu dal drážkou nahoru – tak si na to dejte pozor a dejte drážku dolů směrem k bočnici. Po sesazení dílu jsem bočnici se střechou postavil do normální polohy, střechu na bočnici maximálně přitlačil, a shora zbodovat jen ve 3-4 místech. m131_05 Následovala kontrola usazení, symetričnosti a kolmosti jednotlivých dílů. m131_06 Pokud budete spokojeni, připájejte bočnici ke střeše zevnitř po celém obvodu. Opět ale nespěchejte, pájejte jen kratší 2-3 cm úseky a vždy si kontrolujte symetričnost skříně. m131_07 Pokud dáte více cínu není to žádná katastrofa, zevnitř ho postupně "rozžehlíte", a to co proteče ven půjde bezproblémů zbrousit. m131_08 Po kompletním spájení bočnice ke střeše jsem doladil čelní propájení, nejdříve zevnitř aby vše perfektně drželo a nebyly nikde fuky, následně jsem přidal i trochu cínu z venku aby nebyl spoj propadlý. Opět platí nespěchat a hlídat si tvar v místě čela. m131_09 Dalším dílem, který můžete k bočnici připájet, jsou dvě vnitřní výztuhy, zde ale uvažte, zda Vám výztuhy nebudou překážet při usazování pojezdu. Pokud zvolíte hotový pojezd od německého výrobce PMT, neměl by být s jeho montáží problém, vnitřní výztuhy mají vybrání, takže by měl podvozek bezproblémově zapadnout. m131_10 Karoserie motorového vozu v čelech obsahuje otvory na umístění reflektorů, vždy dva větší bílé čelní reflektory a nad nimi dva menší červené koncové reflektory. Reflektory nejsou součástí stavebnice, mě se osvědčilo vyrobit je z elektrikářských dutinek, které se používají na mechanické zakončení odizolovaných lankových drátů. Dutinky koupíte v domácí dílně či v potřebách pro elektrikáře, GM-elektronic a podobně. m131_11 Dutinky se dělají v různých velikostech podle plochy drátu, rozměr 1mm či 1,5 mm tedy neurčuje průměr dutinky ale plochu otvoru v dutince. Já použil dutinky o ploše 1,5 a 1 mm. Místo 1 mm by šlo použít i dutinku o ploše 0,75 mm, to je na zvážení každého modeláře, já se nemohl rozhodnout. Při použití dutinky 1 mm jsou obě dutinky hodně vedle sebe, při použití 0,75 mm jdou dát od sebe, jaké řešení je modelovější nedokážu posoudit ani podle dostupných fotografií. Dutinky jsem po zapájení zakrátil. Větší průměr vystupuje více z bočnice vozu, menší koncové jsou kratší, zde se vyplatí studovat fotografie. Pokud vše takto provedete, máte pájení skříně vozu v podstatě hotové. Nyní se vyplatí přebrousit případně vyteklý cín, většinou je potřeba drobně brousit v přechodu bočnice-střecha a také kolem zapájených reflektorů. m131_12 V dalším kroku je potřeba přilepit střechu, která je ve stavebnici formou odlitku. Odlitek není nijak přesný, je potřeba ho především ze spodní strany hodně obrousit. To nejlépe provedete tak, že budete odlitkem střechy pojíždět po smirkovém papíře či po mřížce na broušení sádrokartonu, kterou si přilepíte páskou na nějakou rovnou desku. m131_13 Pokud uvažujete o osvětlení střešního reflektoru, musíte v odlitku odvrtat otvor v místě reflektoru. m131_14 Po obroušení střechy se pokuste na sucho spasovat střechu s pájenou skříní vozu, já měl střechu o cca. 0,5 mm kratší. To jsem napravil tím, že jsem střechu uprostřed rozříznul, nalepil oba díly tak, aby pasovali s čely, a otvor uprostřed zatmelil gelovým vteřinovým lepidlem. m131_15 Při lepení dejte pozor na otočení střechy, větší komíny musí být na té straně, kde „chybí“ v bočnici jedno okno. m131_16 Následně jsem protmelil vteřinovým lepidlem celou spáru mezi skříní a střechou a vše „přebrousil“ debondérem. Pokud máte na střeše nějaké bublinky, či jiné propadlinky, opět doporučuji tmelit gelovým vteřinovým lepidlem a následně „přebrousit“ pomocí debondéru, či pomoci smirkového papíru. Já byl nucen odřezat větší komíny, které byly opravdu hodně nevzhledné a nahradit je novými, které jsem vyrobil z injekční jehly podobného průměru. Veškeré broušení a tmelení skříně se střechou doporučuji provést nyní. Posledním krokem před barvením je přilepení pásku poprsnic. Opět se vyplatí studovat fotografie a dívat se kde poprsnice je a kde nikoli. Poznámka: proužky by šli i připájet, případně je vůbec nelepit a při stříkání stříknout bílou poprsnici až na konec a ve více vrstvách, aby byly bílé proužky vystouplé. Zde se tedy opět zručnosti a fantazii meze nekladou. Dalším mým krokem bylo spájení rámu podvozku, což je jednoduchá činnost, je potřeba si jen už při ohýbání pohlídat aby se podvozek nezkroutil, a následně ho i nezkroucený zapájet. m131_21 Do rámu podvozku následně zapájejte další detaily ze stavebnice. Stavebnice obsahuje z kovu odlité masky podvozků a nárazníky, oboje šlo poměrně dobře zapájet. Při pájení nárazníků nezapomeňte pod nárazníky přiložit i drobné dílky čel podvozku! m131_22 Pro větší modelovost je potřeba doplnit na podvozek několik kulatých „nádob“ a armatur. Zde jsem trošku studoval fotografie, ale nakonec jsem hlavně kopíroval z internetových stránek kolegy Houmra. Pokud jste došli až sem, s hrůzou zjistíte, že už Vám kromě rámů oken a madel oken žádné díly ze stavebnice nezbývají. Rámy oken a madla doporučuji lepit zevnitř na skříň až po nalakování skříně. Lakování skříně jsem prováděl tradičně, skříň jsem přeleštil, odmastil v technickém benzínu a v prvním kole nastříknul šedou základovou barvou. Ta zvýrazní chybky, jediné co logicky vylezlo, byly drobné opravy na odlitku střechy, s tím jsem docela počítal. Následovalo tmelení a broušení v několika kolech, než jsem byl dostatečně spokojen.

2 komentáře k příspěvku “„Hurvínek“ M131.1 od Kuberu – rozestavěno”

  1. Jenda:

    Taky jsem dlouho váhal na M 131.1 + Blm od Kubera.Koupil jsem a nelituji.leptík je hezkej a složení trvá tak 2 hodinky.Co se mi nejvíc líbí je ta odlévaná střecha.Za to má Kuber palec nahoru.Neni sice upně nejlepší,ale poměrně jednoduše se dá upravit.nesnášim nekonečné ohýbájí a pájení střech (pokud se nejedná o jednoduchou střechu třeba jako má služební vůz D z roku 1920).

  2. Pája:

    Ahoj,snad pomůže info :
    plastovou střechu na Kuberovu M131 si dělají Pečky svojí a sedí jak prd.l na hrnci.

Zanechte komentář